Pavlíkov v proměnách času
Jan Krško
Městys Pavlíkov
Státní okresní archiv Rakovník
2014
V prodeji v galerii Jiřího Anderleho v Pavlíkově
a ve Státním okresním archivu Rakovník (zaslání knihy mohu zajistit).
Dějiny malých lokalit rozhodně nepatří ke klíčovým tématům odborných kruhů. Copak dění v nějaké zapadlé vísce mohlo ovlivnit vývoj českého státu? Proč by měl historik věnovat svůj drahocenný čas tématu, které nejspíše osloví jen hrstku čtenářů z dané obce? Historii však netvoří pouze rozhodnutí mocných, ale rovněž konání a osudy prostých lidí. Řadu otázek každodenního života nelze zodpovědět bez detailního poznání situace v té či oné lokalitě. V tomto ohledu snad může být přínosná i publikace o jedné jediné vesnici na Rakovnicku.
Předkládáme zde příběh Pavlíkova od příchodu člověka do roku 1918. Kniha si neklade za cíl patrioticky přesvědčovat čtenáře o tom, že se celý svět točí jen kolem této obce. Chce především upozornit na bohatost pramenné základny, která se k Pavlíkovu pro období středověku a raného novověku dochovala. Díky ní pronikneme do života drobných šlechticů a poddaných podrobněji než v řadě jiných míst naší vlasti. Možná zjistíme, že se jejich trápení a radosti příliš nelišily od těch našich…
***
Chceme-li najít prapůvod této knihy, hledejme jej v pouhém slově. Ano, na počátku bylo slovo, jak praví Janovo evangelium. V našem případě však nejde o slovo Hospodinovo, ale o výrok běžného smrtelníka. Na počátku zaznělo slovo pavlíkovského starosty Miroslava Truxy. V květnu 2008 se na mě obrátil s prosbou, zda bych pro obec nesestavil propagační brožurku. Myšlenka se mi příliš nezamlouvala, neboť tvorbu kompilací považuji za zbytečné mrhání časem. Nechat pana starostu „ve štychu“ se mi však nechtělo. Předložil jsem mu proto dvě varianty řešení. Buď jednoduchý informativní text, nebo odbornou práci, kde využiji širokou škálu pramenné základny.
Vedení obce se rozhodlo pro obtížnější a zdlouhavější možnost. Po vzájemné dohodě byla horní časová hranice, kam bude dílo dovedeno, limitována vznikem Československa. Mladší historie již prostupuje do osobních vazeb dnešní generace a publikace by se tak mohla dotknout řady ještě nezhojených ran. V budoucnu ale mezeru v poznávání dějin Pavlíkova rád zaplním. Po vytyčení časového rozsahu zůstala veškerá koncepce práce na mé osobě. Pavlíkovská samospráva mi do textů nijak nezasahovala. Neznamená to však, že by se ke mně otočila zády. Miroslav Truxa spolu s místostarostou Miroslavem Pánkem mi obětavě zprostředkovali přístup k soukromým materiálům a svědeckým výpovědím pamětníků. Zastupitelstvo akceptovalo několikaletý horizont sepisování monografie. Lišilo se tak od názoru některých mých přátel, kteří celkové pojetí knihy kritizovali: Ty se s tím moc páráš. Vykašli se na to! Pro Pavlíkov je to zbytečně fajnový. Stačí několik odstavců, on tu omáčku stejně nikdo nebude číst. Hlavně tam nafrkej spoustu obrázků, to se lidem bude líbit.
Přes všechna podobná „doporučení“ jsem zůstal u původního záměru. Myslím si, že si Pavlíkov detailnější zpracování historie zaslouží. Ve svém vývoji prošel řadou zajímavých událostí, které by neměly upadnout v zapomnění. Minulost netvoří jen osudy společenských elit, ale také radosti a strasti obyčejných lidí. Poznání všedního života zdejších pokolení proto obohacuje nejen současnou pavlíkovskou generaci, ale samotný vědecký výzkum. Vědom si těchto mantinelů, snažil jsem se obsah publikace co nejvíce přiblížit běžnému čtenáři, aniž by utrpěla odborná stránka díla. Pokud se to ne vždy podařilo, žádám veřejnost o prominutí.
Podrobnější informace ke knize se připravují k zveřejnění, bude tu i něco navíc, co v knize nenajdete.
