6. 2. 2019

Před pár dny vyšla nová kniha
Český tramping v časech formování a rozmachu.
autorů KRŠKO JAN, MAREŠ JAN, POHUNEK JAN, RANDÁK JAN, ŠPRINGL JAN
Academia, 2019
 

Rozhovor o knize v českém rozhlase dnes na Rádiu Wave:
zleva: Honza Krško, Honza Pohunek a Honza Špringl

13. 4. 2017
Pozvánka na VÝSTAVU
TRAMPING V PROMĚNÁCH ČASU
muzezum T. G. M. v Lánech - výstava trvá do 14. května
Můžete se podívat na VIDEO k výstavě.

11. 3. 2017
Pozvánka na KONFERENCI
SUBKULTURA TRAMPINGU ve světle vědeckého výzkumu
26. – 27. dubna 2017 v Muzeu T. G. M. v Lánech

10. 3. 2017

Nedávno vyšel další článek v časopise HOP (vydává FF UK):
Dějiny trampingu v pohledu Boba Hurikána a Gézy Včeličky 

26. 5. 2016

Ani další studium závěry z mé knihy Pět životů Jana Husa na Krakovci nezměnilo. V uplynulém roce jsem procházel další rukopisy Starých letopisů českých. Zprávu o Krakovci jsem objevil v rukopisech P a F. Rukopis F sice končí rokem 1453, ale jedná se pouze o nedokončený opis. Více v článku v Haló novinách:

Rozhovor Haló novin s historikem a archivářem Janem Krškem

Jeroným Pražský byl neprávem odsouván do pozadí

Vloni jsme připomínali 600 let od upálení mistra Jana Husa. Vy jste při příležitosti tohoto mimořádného výročí napsal publikaci Pět životů Jana Husa na Krakovci, přičemž vydání publikace podpořili komunističtí poslanci. Připomeňte, co vlastně bylo podstatou vaší práce.

V knize se snažím přiblížit zrod a vývoj husovské tradice na Krakovci do roku 1989. Na základě studia místních i centrálních pramenů poukazuji na skutečnost, že o Husově pobytu na hradě hovoří jen zpráva ze Starých letopisů českých. Ta ale vznikla postupným vývojem někdy v jagellonské době. Naproti tomu mnohem starší záznam v rukopise Petra z Mladoňovic hovoří o Husově odchodu do Kostnice z Prahy. Tradiční pohled na Husův život na Krakovci se tak radikálně mění a je otázka, zda Mistr Jan vůbec na tomto místě působil.

Kniha pak popisuje počátky husovských slavností v 19. století a přetvoření Krakovce v náboženské poutní místo Církví československou za první republiky. Závěr publikace řeší situaci husovských vzpomínek v období předlistopadového režimu. V této souvislosti musím ocenit komunistické poslance za finanční podporu, neboť kniha rozebírá tvrdé zásahy církevních tajemníků vůči husovským oslavám. Myslím si, že přístup těchto poslanců dokládá jejich respekt k vědeckým poznatkům, ať jsou jakékoliv. Vcelku důležitý argument ve sporu, zda je komunistická strana schopna vnímat negativa ze své minulosti.

Proč jste se pustil do psaní právě tohoto tématu?

Osobně mě vždy zarážel rozpor mezi Husovým působením na Krakovci a apatií zdejších obyvatel k husitské revoluci. Ve škole jsme se učili, že Hus chodil po Rakovnicku, hlásal své učení a všude se setkával s nadšenou odezvou. Proč se ale tito Husovi stoupenci později nezapojili do revolučního kvasu? Všeobecně je vnímána souvislost mezi Husovým pobytem na Kozím Hrádku a založením města Tábor. Historický výzkum potvrdil pobyt Mistra Jana i v severočeském Žatci, v dalším centru husitské revoluce. Proč k významným oporám kališníků neřadíme i Rakovnicko, když zde měl Hus aktivně působit? Buď se zde jeho kazatelská činnost míjela účinkem, nebo je situace mnohem složitější.

S jakou odezvou se kniha setkala mezi laiky - to jest veřejností, a mezi kolegy z oboru?

První reakce byly překvapivě kladné. Se svými poznatky jsem s pozitivním ohlasem vystoupil na dvou konferencích a souhlas vyjádřili i přední odborníci na husitskou revoluci. Potěšující stanovisko zaujala Církev československá husitská, která se přitom mohla obávat, že nové objevy sníží význam slavností na Krakovci. V  argumentaci církve není důležité, zda skutečně Hus na Krakovci byl. Pro vzpomínkové akce je přece důležitější potřeba lidí scházet se a hlásit se k odkazu kostnického mučedníka.

Před několika týdny se nicméně objevila recenze na mou práci ze strany studenta Davida Kozlera. Recenze působí na první dojem velice odborným dojmem (terminologie, znalost pramenů a literatury). Její autor však knihu zřejmě nepochopil, protože mi vkládá do úst věci, které jsem nikdy neřekl. Na recenzi jsem proto nechal otisknout odpověď, v níž Kozlerovu kritiku v několika větách vyvracím.

Za podstatnou však považuji zcela jinou věc. Kozler v knize hledá formální, často smyšlené chyby a na základě nich se snaží čtenáři vsunout myšlenku, že nemám právo se k celé věci vyjadřovat, protože nejsem vystudovaný středověkář, ale dlouhá léta jsem se zabýval novějšími dějinami. Vzhledem k tomu, že student Kozler na jedné straně vykazuje znalosti zaměstnance univerzity, ale špatně vysvětluje obsah knihy, nabízí se otázka, zda je vůbec autorem recenze. Třeba dostal v rámci vzdělávacího procesu určité podklady, se kterými neuměl vhodně naložit. Kdoví. Pokud tomu tak skutečně je, chtěl bych se dotyčné osobě v pozadí omluvit, že jsem poznatky o Krakovci objevil já, a ne on nebo ona.

Od vydání této vaší knihy uplynul téměř rok. Zabýval jste se i dále tímto tématem a objevil něco mimořádného, co může změnit váš pohled na Husa a Krakovec?

Pobytu Mistra Jana na Krakovci se samozřejmě dál věnuji. Před nedávnem jsem měl v ruce některé další texty ze Starých letopisů českých, ke kterým jsem se dříve nemohl dostat. V zemském archivu v Brně se nachází rukopis Starých letopisů českých označený v odborné klasifikaci písmenem F. Tento rukopis může zdánlivě celou věc zkomplikovat. Obsahuje totiž zmínku o Husově působení na Krakovci a přitom jeho záznamy jsou dovedeny jen do roku 1453. Poslední zápis nicméně končí v polovině věty, jejíž pokračování najdeme v mladších textech. Rukopis F je tak zřejmě pouze nedokončeným opisem textu z jagellonské doby. Ani další studium tak zatím závěry knihy nezměnilo.

Pojďme od Krakovce k samotné postavě Jana Husa. Proč není možné, aby byl Hus prohlášen za svatého či aspoň blahoslaveného? Je pravdou to, co říkají mnozí historici, že by se tím pádem stal svatým katolické církve, přičemž on by měl patřit především evangelickým konfesím?

V principu jde o rozdíl mezi tím, vyjádřit obdiv ke statečnosti svého názorového oponenta a ochotou přijmout jeho učení. Husovy myšlenky o Kristu jako hlavě církve a odstranění světského panování kněžstva útočí na papežský primát a vše, co s ním souvisí. Neznamenalo by přijetí Husova učení římskokatolickou církví ve svých důsledcích zrušení Vatikánu a ponížení papeže na římského biskupa? Hus byl sice římskokatolický kněz, ale svými názory překročil rámec tohoto vyznání. Koneckonců ani Petr Chelčický nezakládal Jednotu bratrskou. Mistr Jan tak patří do reformačního prostředí.

Co Hus a dnešní doba?

Husovy názory jsou samozřejmě nadčasové. Povinnost vzepřít se nespravedlivé vrchnosti a poslouchat jen vyšší duchovní autoritu lze brát jako výzvu k nápravě společenských pořádků. Hus samozřejmě neboural učení o trojím lidu, ale chtěl mu dát »lidskou tvář«. V tomto směru může Mistr Jan oslovit každého člověka, který nehledá jen ve svůj prospěch.

Jak byste s odstupem mnoha měsíců zhodnotil celý loňský husovský rok? Byly připomínky Husova odkazu důstojné?

S ohledem na zesměšňování husitské tradice v posledních desetiletích mě průběh slavností mile překvapil. Do vzpomínkových akcí se zapojila celá řada institucí a dokázala oslovit širokou veřejnost. Právě tato reakce ukazuje, že Husovo učení má lidem stále co říci. Většina národa stále ještě odmítá názor, že Hus byl nerozumný fanatik, který se dal pro »nějakou pravdu« upálit místo toho, aby seděl doma v teple a rozmnožoval svůj majetek.

V letošním roce si připomínáme 600. výročí upálení mistra Jeronýma Pražského (upálen 30. května 1416 taktéž v Kostnici). Nezapomínáme na něho?

Česká společnost Jeronýma vždy neprávem odsouvala do pozadí. Zatímco míst, kde se slavila Husova památka, je po naší zemi bezpočet, Jeroným více než zaostává. Pokud vím, tak jediné místo, kde se konaly jeronýmské poutě, byla malá vesnička Hostokryje na Rakovnicku. S nápadem pojmenovat místní kapli po Jeronýmu Pražském přišel v roce 1924 místní řídící učitel, aby se vytvořila určitá ideová provázanost s Husovými oslavami na blízkém hradu Krakovci. Poutě však neměly dlouhého trvání a za deset let zanikly. V současné době je snaha o jejich obnovení a s výročím Jeronýmova upálení se v sobotu 4. června plánuje od 14 hodin vzpomínková akce.

Vy se jako historik věnujete také církevním dějinám v období vzniku republiky. Zajímavé jsou okolnosti zrodu Čs. církve (nyní Čs. církve husitské), která měla být v nové ČSR protiváhou katolické církve, jež se stala duchovní oporou rakouské monarchie. Tato církev v ČSR nezískala masovou podporu. Proč?

Důvodů je samozřejmě několik. První tkví v samotném potenciálu vznikající církve. Do nové církve přešlo od katolíků jen minimum duchovních. Většina kněží Církve československé organizovala rozsáhlou agitační činnost, obcházela jednotlivé vesnice a města a strhla na svou stranu celé farnosti, ale ve výsledném efektu to nestačilo. V některých oblastech, kde tito faráři působili, získala nová církev téměř všechny obyvatele, ale v jiných krajích už situaci ovlivnit nedokázali.

Druhým faktorem je postoj tehdejších politických elit včetně TGM. První prezident přistupoval k Církvi československé zprvu s nedůvěrou a měl obavu, aby se problémy vznikající republiky nerozšířily o náboženské rozepře. Když se v souvislosti s Husovým výročím v roce 1925 pokusil náboženskou situaci ovlivnit, bylo již pozdě. Revoluční doba dávno opadla, reformační církve se soustředily na budování své organizační struktury a zápas o prvenství ve státě začaly vzdávat. Touto věcí se koneckonců zabývám i ve své knize o Krakovci. Upozorňuji v ní, jak právě Husovy oslavy v roce 1925 patřily k těm slabším. Jiná byla situace v Praze a jiná v řadě venkovských oblastí. Pro srovnání, pokud by Bohumír Šmeral zakládal komunistickou stranu v době hospodářské konjuktury v polovině dvacátých let, měl by mnohem horší pozici.

Třetím důvodem neúspěchu Církve československé bylo celkové oslabení vlivu náboženství ve státě. Pro mnoho obyvatel se stal zápas »o duchovní charakter« republiky druhořadou záležitostí. Řada stoupenců levicových stran zůstávala formálními katolíky, protože se touto věcí nechtěli nijak zabývat. Ohlásit na úřadě přestup třeba do skupiny bez vyznání byla pro ně ztráta času.

Monika HOŘENÍ

5. 7. 2014

Včerejší výstava QUODLIBET Mistra Jana Husa se konala v nádherném prostoru
Galerie Jiřího Anderleho (13-17 hod.). Přišli si ji prohlédnout lidé z blízka i z daleka. 
Po úvodním projevu několika řečníků a seznámení s expozicí byla představena čerstvě
vydaná monografie věnovaná historii Pavlíkova - PAVLÍKOV V PROMĚNÁCH ČASU.

Autor zhruba hodinu a půl podepisoval knihy, poté zájemcům nabídl komentovanou
prohlídku výstavy a na závěr zájemcům z řad studentů ukázal způsob čtení starých textů.

Hodnocení výstavy však ponechám na ostatních. Můžete se vyjádřit zde na stránkách
v diskuzi nebo ve vzkazech.
 

A tady je slíbená fotodokumentace:  

 


zleva: starosta Pavlíkova Mgr. Miroslav Truxa, zástupce ředitele Státního oblastního archivu Praha Mgr. Jiří Smitka, akademický malíř
Jiří Anderle, ředitel Rabasovy galerie Rakovník akademický malíř Václav Zoubek, Jan Krško, biskup Církve československé husitské doc. ThDr. David Tonzar, Th.D. 
 

Pečlivá instalace QUODLIBETU Mistra Jana Husa z první třetiny                Autogramiáda trvala asi hodinu a půl.
15. století Mgr. Kateřinou Spurnou z Knihovny Národního muzea

Výstavu zahájil hudební přednes na violoncello.                                                                   Expozice pramenů dokumentujících historický vývoj Pavlíkova.

Další fotografie budou následovat :-)

5. 7. 1014 ve 13-17 hod.   
v Galerii Jiřího Anderleho v Pavlíkově  proběhne 

křest knihy
PAVLÍKOV V PROMĚNÁCH ČASU
a
výstava rukopisu
QUODLIBET Mistra Jana Husa
 
 
Výstava vznikla díky spolupráci : 
Městys Pavlíkov 
Národní muzeum
Státní okresní archiv Rakovník
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy
Pražská diecéze Církve československé husitské
Oblastní archiv Praha
Národní archiv

 Bližší informace o knize: PAVLÍKOV V PROMĚNÁCH ČASU zde.